Co jsem prvně vařila v Italii??? Segedynsky gulas :) S italskou kuchyní jsem se začala setkávat az později...
Měli přijet na návštěvu přátele mého partnera a já se chtěla vytáhnout nečím neitalskym, i když segedýn není zrovna typicky české jídlo, ale to Italové nevědí. Ital během cestovaní chodi převážne do italskych restauraci, málokdy "riskují" mistní stravu...
Takže: tenkrát jsem jeěte neuměla ani slovo italsky a zeptala jsem se naivně svého partnera "do we have red pepper in powder"? (máme červenou papriku v prášku?)
A on mi dal sáček papriky a já ji přisypala "přiměřeně" do kastrolu.
No jo, jenže to byla PÁLIVÁ PAPRIKA!
Konzistenze byla fantastická, vůně taky, akorát to nešlo ani na špičku jazyka ochutnat!
Zkusila jsem v tom zmatku všechno promýt a dát do toho novou smetanu, aby to chuť papricek zmírnilo, ale nepomohlo to...
Pohořela jsem i napodruhé, kdy jsem se pokoušela dělat ovocné knedlíky z bramborového těsto. Italské brambory jsou oproti našim "vodnaté". Špatně se i vaří, buď jsou ještě tvrdé anebo minutu na to jsou už rozvařené..
A já jsem do nich přidávala a přidávala mouku, aby to vytvořilo správnou hmotu a konzistenci, nakonec do nich zapracovala čerstvé broskve a uvarila. "Krikeťáky" byli proti mým knedlikum měkké míčky :)
Takže jsem uvařené těsto musela vyhodit, jediná poživatelná část knedliků byly ty broskve uvnitr
Příště vám už napisu něco o italském jídle, slibuju :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.