POSTŘEHY Z ITÁLIE III

Monika z Itálie tentokrát píše o italských Velikonocích.......

"Mlcení jehňátek" a pštrosí čokoládová vejce.

V Itálii neznají pomlázku. Nemalují vajička, nechodí po vsi s řechtackou a nestřikaji po ženach sto let staré voňavky.

Neposilají se tady ani pohlednice s jarními motivy.

Zato všude vyvěšují svaté obrázky a připravují se na velikonočni mse a utrácejí v komerčních centrech.

Každý italský svátek je totiž hlavně komerční zaležitost a žrout času kuchařinek u plotny.

Dětickam se kupují obrovská čokoladová vejce, pokud možno s nějakým překvapením uvnitř. Rodiče si mohou přimo u cukráře vybrat velikost vajíčka a barvu stužky a ozdob a dokonce si poručit "začokoládovat" hračku, kterou si předem urči.

Já od svého přítele na první společné velikonoce dostala vajičko, ve kterém byla krabička se stříbrnými naušnicemi :)

Proc "mlčeni jehňátek"? Protože na svateční velikonoční stůl patří pečené jehňátko. Já tedy maso miluju, ale jsem proti masovemu vyvražďovávní některého živočišného druhu jen proto, že je na to určené datum.

A Italové jsou přesně ten národ, co dělá věci hromadně proto, že to tak má být, nebo že to říkají v televizi (hromadne odjíždějí na dovolenou všichni ve stejném obdobi, hromadně se hrnou o víkendech k moři - čtyřproudové dálnice tak hýří zácpami).

Takže všude jehňátko. U nás v ČR jsem beránka znala jen z bábovkového těsta, pěkně s mašličkou kolem krku. 

Jak už jsem naznačila, každý svateční oběd je skoro jako svatební hostina.

Sejde se rodina o co největším počtu lidí a opravdu jsou schopni se nehnout od stolu i 4-5 hodin.

Poprvé v Italii jsem to vůbec nezvládala a ze slušnosti musela jíst, co mi donesli.

Takový základ tvoří obrovský talíř z nakrájených salámů a sýrů, plněných oliv, orestovaných cuket a lilku, tradiční bruschetta, pak následují 2 druhy těstovin jako prvni chod, pak tedy nějake to maso nebo mořske plody jako hlavní jídlo (někde i 2 hlavní chody), pak domací moučník, potom ovocný kompot zvaný macedonia (z čerstvého nakrájeného ovoce), pak dokonce i zmrzlina, pak super malé silné espresso a nakonec něco alkoholického na trávení.

Opět po celou dobu nechybí víno a italský bílý chleb, který má kůrku tak křupavou a užasně drobi, že drobečky po takové hostině můžete vyhodit společně i s ubrusem, který slouží jako pytel na odpadky.

To je další můj postřeh ze stolovani. I když máme všichni stejné jidlo, kolem mého taliře nejsou ani drobečky, ani skrvny od sťávy nebo vína, ale oni se s tím netrapí. Kolem nich jsou doslova hromádky. Ubrus tady neni dekorativní záležitost, ubrus chytá to, co se netrefilo nebo nevlezlo do pusy.