Torta di mele - Jablkový dort

Torta di mele - Jablkový dort

Miluju jednoduché recepty na sladkosti. Kdo by chtěl kvůli dezertu trávit v kuchyni spoustu času. Tento recept prý nejčastěji pečou italské babičky. A protože i já jako Italové ctím heslo: "maminka vaří dobře, ale babička to uměla ještě líp", tento koláč jsem vyzkoušela a hned mi zachutnal. Nejčastěji ho peču na podzim, kdy je stráň proti  domu plná zralých jablíček.

Ingredience

100 gr másla

půl pytlíku skořice

200 gr mouky

200 ml mléka

půl pytlíku prášku do pečiva

1 citron

700 gr jablek

2 vejce

200 gr cukru

Nejprve oloupete jablka, vykrojíte jadřinec, přepůlíte a nakrájíte na tenké plátky. Dejte do mísy a polijte citronovou šťávou a posypte citronovou kúrou. Poté ušlehejte vejce s cukrem, přidejte rozpuštěné máslo, mléko, skořici, a nakonec mouku s práškem do pečiva. Vše důkladně promíchejte. Až bude těsto vláčné. Přidejte většinu jablek (zhruba čtvrtinu si ještě ponechte v míse).

Zamíchejte do těsta. Do vymazané a moukou vysypané dortové formy těsto nalijte. Zbylou čtvrtinu jablek naskládejte na vrch. Pečte cca 45 min v troubě rozehřáte na 180 stupňů….

Na závěr posypte vanilkovým cukrem. Já osobně koláč miluji ještě teplý.... Bez něj by to ani nebyla pravá podzimní neděle.

Trippa alla fiorentina - klasika, která neomrzí

Florencie…. O tomhle nádherném toskánském městě by se toho dalo napsat hodně. Ale kromě známých památek, by v žádném průvodci neměla chybět ještě jedna úžasná věc, kterou je Florenci proslavená….. A to jsou Trippa alla fiorentina…. Neboli držťky po florentsku. Ve městě totiž existuje spoustu pouličních stánků, kde držťky na tento způsob připravují a v každé restauraci je mají na denním menu. My si je dopřáváme pokaždé, když do Florencie vyrazíme, ale často si je vaříme i doma. Ano, setkala jsem se u nějakých hostů, že se ošívali, že držťky nejedí… Ale když ochutnali, natolik jim zachutnali, že si ještě přidávali. 

Ano, i tohle jídlo bylo původně jídlo chydých. Populárním se stalo až tehdy, kdy jejich recept zapsal Bartolomeo Sacchi, známý kuchař patnáctého století, do své kuchařky. 

Držťky se samozřejmě nepřipravují jen v Toskánsku.V každém regionu Itálie, vaří držťky na nejrůznějšíi způsoby. Držťky jsou totiž skvělé pro svou schopnost absorbovat chutě. Takže nebuďte překvapeni, když uvidíte Trippa alla Genoese nebo Trippa alla Romana.

Trpělivost - to je to jediné slovo, které musíte mít napaměti, když tohle jídlo budete připravovat. Zkrátka držťky potřebují čas, aby nebyly tuhé a aby se dokonale spojily s omáčkou. 

Ingredience:

1 kg dršťek 

500 g nakrájených rajčat 

4 stonky celeru, 

2 mrkve

1 cibule, 

1 sklenka vína, 

parmezán podle chuti, 

50 g másla, 

olivový olej

Držťky nejprve důkladně omyjte. Poté si nakrájete všechno zeleninu a nechte ve větším hrnci na olivovém oleji zpěnit. Pak přidejte dršťky, zalijte vínem a nechte ho odpařit. Poté je čas na rajčata. Ztlumte plamenu a vařte dvě hodiny. Na konci vaření přidejte máslo. Při podávání posypte nastrouhaným parmazánem a pokapejte olivovým olejem….. 

Gnocchi

Co takhle si ke svátečnímu nedělnímu obědu udělat domácí gnocchi. Uvidíte, že rozdíl v chuti mezi kupovanými a doma připravenými je obrovský……. Má to jedinou nevýhodu…. Už nikdy nebudete chtítí jiné gnocchi než ty domácí. Ty jsou totiž nadýchané jak obláčky a ke každé omáčce přilnout dokonole. Mohou být podávány jako primi, secondi i jako příloha.

Gnocchi jsou staré jídlo, které se kdysi připravovalo z mouky, rýže nebo strouhanky a vajec. Počátky gnocchi jsou pravděpodobně ze Středního východu. Přivezli si je odtud už v antické době Římané a zavedli je rychle do svého jídelníčku. Tehdy se samozřejmě ještě z brambor nevyráběly, ale konzumovaly se prakticky po celé Itálii a při renesančních hostinách to bývala skutečná lahůdka (tehdy se připravovaly ze strouhanky, mléka, nasekaných mandlí a vajec). Historie bramborových gnocchi začíná s prvními brambory dovezených z amerického kontinentu.

Slovo gnocchi může pocházet z italského slova nocchio, což znamená uzel nebo z nocca tedy koleno

Bramborové gnocchi jsou typické jídlo z karnevalu Verona, jehož původ sahá až do roku 1531. Tehdy postihl Veronu strašlivý hladomor. A podle legendy, šlechtic Tomaso Vico rozdávali gnocchi chudým a hladovějícím občanům města. Po jeho smrti, vznila tradice rozdávat gnocchi v ulicích. Proto dnes při karnevalu ve Veroně chodí Papa del Gnoco -  hlavní karnevalová masky (je to starší muž s dlouhým bílým plnovousem, oblečený v brokátu místo žezla drží obří vidličku a na ní napíchnutý velký nok) a rozděluje gnocchi všem návštěvníkům. Je tradičně volen z řad svých obyvatel.

ingredience:

6 brambor (nejlépe starších, červených)

hrst mouky

sůl

parmazán

Brambory nejprve omyjte, a tak jak jsou je ve slupce položte na vrstvu soli na pekáči. Pečte při 160 stupních cca 45 min. Poté je oloupejte, nastrouhejte, zasypte moukou a hrstkou parmazánu.

Udělejte jemné, lehce lepící se těsto. Nechte chvíli odležet.
Poté z těsta z udělejte dlouhou ruličku, udělejte z nich malé kousky a každý kousek otřete o hrot vidličky, tak aby se na jedné straně udělaly vroubky.

Dejte vařit vodu a přiravené gnocchi do nich vhoďte. Vyndejte hned jak vyplavou. Což bude trvat jen chvíli. Tak buďte připravení z naběračkou:))))

Minestrone

Tahle polévka ani nepotřebuje překlad. Všichni víme, že je to zeleninová pochoutka. Jen v některých rádoby italských restaurací by si měly zapamatovat jednu věc - všechny italské polévky, ať už pochází z jihu a jejich základ tvoří hodně rajčat a česneku, či ze severu, kde přidávájí fazole a někdy i těstoviny, jsou husté. Žádná voda a v ní plavající kousky zeleniny.

Minestrone pochází z italského minestra, což znamená polévka, a přípona "ONE" naznačuje, že se jedná o velkou polévku. Kdysi to bývala polévka z "cucina povera" tedy z kuchyně chudých. O Minestrone se dokonce vypráví nádherná legenda.....(můžete jí dnes před spaním povědět místo pohádky vaším dětem)..... V jedné malé chudé vesnice žil sirotek Beniamino, který stejně jako ostatní obyvatelé měl stále hlad. Jednoho dne se se rozhodl, že si uvaří polévku. Vzal velký hrnec, který mu zbyl po mamince a dal do něj dva kameny. Zapálil v kamnech a postavil hrnec s vodou a kameny na plotnu. Za chvíli přišel zvědavý soused, chtěl vědět, proč se chlapci kouří z komína a co vaří. "Polévku z kamenů" odvětil Beniamino. "O tom jsem nikdy neslyšel, máme s rodinou ještě dvě brambory, přidáme je do tvé polévky a najíme se společně," navrhl soused. A postupně začali chodit další sousedé - jeden nabídl hrst fazolí, druhý rajče, třetí mrkev..... Tak dlouho stáli nad hrncem, až ze všech ingrediencí vznikla hustá polévka, která celou vesnici zasytila.....

Na Minestrone neexistuje žádný pevně daný recept, vaří se v různých částech Itálie jinak a vždy se používá zrovna dostupná zelenina, jaká je v daném ročním období k dispozici. Je lehká a zdravá, vhodné k čištění těla a regulují střeva. Nevím, jak vy, ale já jí zrovna vařím.....

Ingredience:

2 hrsti fazolí (dopředu namočených ve vodě)

2 mrkve

1 řapíkatý celer

1 větší cuketa

2 větší brambory

2 velká rajčata

1 cibule

olivový olej

parmazán na posypání

Na olivovém oleji osmahněte cibulku, přidejte na kousky nakrájenou mrkev a celer a nechte chvíli osmahnout. Pak přisypte na kousky nakrájenou cuketu a kousky brambor. Zalijte vodou - ne moc, ani málo. 

Mezitím dejte vařit fazole. Až budou fazole al dente přilijte je i s vodou, kde se vařili do polévky. Nakonec do polévky pokrájejte rajčata. Buď vařte tak dlouho, dokud se zelenina sama nerozpadne (jako Beniamino), nebo půl polévky rozmixujte ponorným mixérem. Při podávání pokapejte olivovým olejem a parmazánem. 

Tutti a tavola - Všichni ke stolu!!!!!

Stůl je prostřen, všichni ke stolu, bude se podávat večeře. Snad největší italská tradice, jídlo je obřad, žádné rychle zhltnutí. Pěkně si vychutnat všechny chody, popíjet víno a povídat si....... Zkrátka prostřený stůl je základ každé rodiny:)))))

A i my už čekáme na příchod hostůůůůůů:)))))

Crostata di fichi - Fíkový koláč

Tenhle koláč si dopřávám vždy na podzim, kdy v Toskánsku dozrají fíky. Stále je trhám a stále jich nemám dost. A když mi náhodou zbydou a nesním je se sýry při večerním popíjení vína, upeču si tuhle dobrotu. Která je sice dost vydatná, takže vám bude stačit jen malý kousek, ale je plná skvělých chutí, kterých se zkrátka nepřejíte.

Ingredience:

14 zralých fíků

na těsto:

125 g másla

100 g moučkového cukru

250 g hladké italské mouky

nastrouhaná kúra z citronu

2 žloutky

2 lžíce mléka

na vrch koláče:

250 g loupaných mandlí

50 g hladké italské mouky

250 g másla

250 g cukru

2 vejce

lžíce grappy

Utřete máslo s cukrem, přesypte mouku, žloutky a citronovou kúru, přilijte trochu mléka. Uhněťte v pevné těsto. Nechte chvíli odpočinout v ledničce.

Poté ho lehce rozválejte a vložte do máslem vymazané dortové formy. Pečte v troubě rozpálené na 180 stupňů zhruba 15 minut (dozlatova)

Nesekejte mandle a nasypte do větší mísy. K nim přidejte mouku, změklé máslo, cukr, vajíčka a grappu a umíchejte do hladké směsi. Dejte ztuhnout cca půl hodinku do mrazáku.
Poté je opatrně přendejte lžíci do upečeného korpusu a do směsi lehce vtlačte fíky rozřezané do kříže (rozřezanou stranou dužinou nahoru). Koláč ještě pokapte svařenou vodou s cukrem.
Dejte do trouby a pečte než koláč celý nezezlátne. cca 30 min.

Podávejte s mascarpone nebo bílým jogurtem.

Fíky

Fíkovník tu byl nejspíš od počátků:))))) Vždyť je s jeho listy zobrazen Adam i Eva:)))). Každopádně je to rostlina z Malé Asie a pravděpodobně se ve starověku rozšířila do všech zemích Středomoří. Tedy i do Itálie.

Existuje více než 150 druhů fíků, od černé barvy přes hnědou k zelené až po fialovou. Nejvíce šťavnaté a sladké jsou zelené či fialové.

Fíky se sklízí v závislosti na odrůdě, od začátku léta až do konce září, a fíkovník byl vždy považován za posvátné a afrodiziakální ovoce.

Fíky se v italské kuchyni hojně používají – jak čerstvé, tak i sušené. Čerstvé mohou být přidány do salátů, dezertů, mohou doprovázet předkrmy, dobré s prosciuttem či jiným salámem, chutnají v kombinaci s nejrůznějšími sýry, nejlépe těmi kozími. Italové ho též přidávají k masům, ke králíkům či kuřeti (dělá maso šťavňatější), občas tím nahrazují v receptech švestky.

Kromě toho je výborné též k přípravě sals či marmelád, k ořechům nebo i v čokoládě.

Fíky jsou ideáním přírodním lékem při zažívacích problémech, Je dobré jíst je i preventivně, protože jsou prospěšné pro naše střeva, mají projímavý účinek, při kterém dochází k čištění střev a  zbavování usazených škodlivin.
 Vysoký obsah cukru v sušených plodech nám může sloužit jako okamžitý zdroj energie. Jelikož se jedná o nerafinované cukry, jsou fíky skvělou náhražkou „něčeho sladkého“ při dietě. Lidoví léčitelé doporučují jak konzumaci plodů, tak pravidelné pití odvarů z fíků.

Fíkovník lze použít také pro vnější použití, je vhodné jako obklad na otoky, zanícené pupínky a má dar léčit zánět žaludku a kolitidu.

Kuřecí frikasé cacciatore

Cacciatore znamená v překladu po lovecku... a je to způsob přípravy, který se používá hlavně v Toskánsku, kde jsou lovy běžnou záležitostí a minimálně jeden člen každé rodiny je vášnivý lovec. Neexistuje jeden "lovecký" recept, jako vždy je spoustu variací. Já vám nabízím tu nejjednodušší verzi, která je ideální třeba k dnešní večeři

Ingredience:

8 kousků kuřete

olivový olej

2 cibule pokrájené na tenká kolečka

2 stroužky česneku nekrájeného na plátky

2 velká zralá rajčata zbavených slupky, nakrájených na kousky (popř konzerva zavařených soudkových rajčat)

sklenka bílého vína

sůl a pepř

V dostatečně velké pánvi osmažte dosklovata cibuli, pak přidejte česnek a všechny kousky kuřete, tak aby se nepřekrývaly. Osmažte dozlatova a otočte. Osolte, opepřete, zalijte vínem.... Zmírněte plamen a nechtě půlku vína vypařit. Teď už je čas přidat rajčata a pánev částečně zakrýt pokličkou. Zhruba za 40 min, až se masa bude oddělovat od kostí, můžete podávat na stůl.
Já to ráda jím s těstovinami. Jsou i tací, kteří si jako přílohu dají polentu nebo italský chléb.

Vývar - Brodo

Jistě, můžete vývar připravovat z bujonu, ale když si ho připravíte hezky poctivě po italsku, na vašem jídle to bude stoprocentně znát. Vývar využijete do risotta, do polévek, při přípravě mas..... Italský vývar není silný, je jemný, lehčí a plný chutí a skvěle bude doplňovat vaše jídlo.
Jeho příprava sice zabere dost času, ale vyplatí se. Ostatně, můžete si ho připravit dopředu, nechat zmrazit a vytáhnout kdykoli budete potřebovat.

Jak připravit dobrý vývar.

Chce to velký hrnec, kam dejte 2 kg masa (nejlépe směs hovězího, kuřecího a telecího, klidně i morkové kosti), sůl, mrkev, 2 stonky řapíkatého celeru, 1 malý brambor a jedno čerstvé, velké rajče. Zalijte vodou, na mírném plameni vařte 3 hodiny...... Ano, taaaaak dlouho. A mezitím můžete třeba tančit:))))

Až bude vývar hotov, proceďte a nechte úplně vychladnout. Pak zvrchu sesbírejte ztuhlý tuk. Vývar můžete v ledničce klidně skladovat tři dny. Jestli ho neupotřebíte dejte zamrazit. Ideálně si ho rozdělte do několika menších nádobek či sáčků, abyste vždy rozmrazili jen to, co k přípravě jídla doopravdy potřebujete.

Caponata - super letní večeře

Caponata se sice dnes již vaří po celé Itálii, pochází však ze Sicílie a právě tam ochutnáte tu nejlepší. Její tradice je stará víc jak 1000 let. Od doby, co Arabové přistáli na mysu Granitola a začaly ostrov dobývat, začaly jejich zvyky podstatně ovlivňovat sicilskou gastronomii.

Mezi produkty, které Arabové přinesli na Sicílii, je hlavně lilek, který je klíčovou složkou tohoto báječného letního jídla.

Caponatu můžete podávat teplou i studenou. Jako předkrm, přílohu, hlavní jídlo nebo jako občerstvení k chlazenému bílému vínu.  

Až ochutnáte, nebudete chtít jíst v teplých dnech nic jiného - je svěží, plná chutí a navíc lehká.

Ingredience:

2 velké zralé lilky

4 velká zralá rajčata

1 cibule

1 stoužek česneku

hrst solených kaparů

hrst oliv

lžíce oregána (čerstvého nebo sušeného)

čerstvá petrželka na posypání

sůl, pepř

1 dcl bylinkového octa

Lilky nakrájejte na větší kusy velké klidně až 3 cm. Ve velké pánvi je opečte na olivovém oleji dozlatova, posypte oregánem. Poté přidejte na plátky nakrájenou cibuli, česnek, kapary, olivy a zakápněte octem. Až se vypaří přisypte na kousky nakrájená rajčata a vařte pak ještě cca 10 min. Osolte, opepřete, posypte čerstvě nasekanou petrželkou (Siciliáni občas posypou i mandlemi)

Panzanella - nejlepší salát na světě

Panzanella, je typický toskánský letní pokrm. Podobnou verzi připravují i v Umbrii, Marche a Lazio. Je to skvělý sytý salát, ze kterého se nají celá rodina, a kterého nikdy nebudete mít dost.  Mísa Panzanelly je svěží, nejlépe chutná vychlazená z ledničky. Můžete jí konzumovat jako primi či jako contorno - tedy přílohu.

Je nemožné říci, kdy přesně byl tento fantastický salát vynalezen. Pravděpodobně někdy v devatenáctém století, kdy se v italské kuchyni začala hojně používat rajčata. Ale její základ se určitě na farmách  a venkovských sídlech dělal od pradávna. Zkrátka jednou za týden se v rolnické rodině upekl chleba, a když ztvrdl použil se do salatů se nejrůznějšími druhy zeleniny, které zrovna byly dostupné na zahradě.

Panzanellu si snadno připravíte doma, je to salát velmi flexibilní, můžete do něj dát libovolný počet věcí či místně dostupných surovin. Základ na panzanellu tvoří samozřejmě tvrdý chléb chléb, rajčata a bazalka, okořeněné směsí oleje, octu, solí a pepřem. Mnozí kuchaři také rádi přidávají okurku, cibuli či  papriky. Panzanella může obsahovat i olivy, sýry a uzeniny, v závislosti na vašem osobním vkusu.

Existuje několik způsobů, jak připravit chléb pro panzanellu a samozřejmě se mezi Italy vedou ostré debaty, který způsob je ten správny a nejautentičtější.  Někteří lidé tvrdí, že chléb by měl pocházet z tradičního italského bochníku, měl by být nařezán na silnější plátky a před použítím v salátu ponořen ve vodě. Tak, aby se po stisknutí zcela rozpadl. Jiní si mají za to (a mně tato varianta chutná víc), že chléb se má nakrájet či natrhat na kostičky a nechat rozmočit až se zálivkou v salátu.

Aby panzanella byla skutečně poctivá, použijte na ní vysoce kvalitní produkty. Jedině tak vyniknou všechny chutě tohoto nepřekonatelného salátu.

Ingredience:

4  papriky

bochník okoralého italského chleba

1 kg zralých rajčat

hrst kaparů

1 cibule

velká hrst nakrájeného řapíkatého celeru

čerstvá bazalka

vinný ocet

olivový olej

stroužek česneku

Nejprve si připravte papriky. Opečte je nejlépe na grilu do černa, aby se slupka z nich dala oloupat. Poté natrhejte na kousky okoralý chléb (pokud není dostatečně suchý, dejte ho ještě vysušit do trouby). Rajčata nakrájejte na kousky, dejte do cedníku a nechte z nich okapat šťavu. Do mísy dejte kapary, nakrájenou cibuli, nakrájené srdíčko řapíkatého celeru a kousky chleba.

Mezitím vám již vychladly papriky a vy je klidně můžete oloupat, nakrájet na kousky a přidat do mísy ke zbývajícím ingrediencím. Posypte čerstvě natrhanou bazalkou.

Rajčata v cedníku pomačkejte (nezapomeňte z nich zachytit šťávu) a přidejte je do mísy.

Do rajčatové šťávy přidejte dvě lžíce vinného octa a cca 10 lžic olivového oleje. Do dresinku též rozmačkejte česnek.  Osolte a opepřete. 

Dresingem pak zalijte zeleninu v míse. Důkladně vše promíchejte. Nechte chvilku odpočinout a můžete podávat.

penne all'arrabbiata

Jak to, že dnes není hezky! Jsem naštvaná!  Ideální čas na to uvařit Penne all'Arrabbiata - tedy naštvané těstoviny. Ty prý pochází z oblasti v okolí Říma a jsou charakteristické tím, že je omáčka na ně pálivá tak, jak naštvaní se cítíte být (neboli kolik chilli papriček přidáte).

Ingredience:

rajčata (nebo rajčata v plechovce)

olivový olej

2 stroužky česneku

chilli papričky či papričky

čerstvá bazalka

sůl a pepř

Dejte vařit těstoviny al dente. Na olivovém oleji necháte zpěnit na kousky nakrájený česnek a chilli papričku. Po chvilce přidáte pokrájená rajčata nebo rajčata v plechovce. Povaříte, osolte, opepřete a nakonec vhoďte kousky čerstvé bazalky....... Nakonec přidejte uvařené těstoviny a důkladně promíchejte s omáčkou. Tak jednoduché, že vás naštvání rychle přejde:)))

Cappuccino

Cappuccino je obvykle složené z asi 125 ml mléka a 25 ml kávy. Perfektní cappuccino je definováno jako to, které má 1/3 kávy, 1/3 mléka a 1/3 pěny.

Jak vzniklo cappuccino
O jeho vzniku se vypráví nejrůznější legendy. Ta nejpravděpodobnější je o kapucínském mnichovi jménem Marco d'Aviano, který po bitvě o Vídeň v roce 1683 přidal do černé kávy našlehané mléko. Nápoj pojmenoval cappuccino hlavně pro bělost mléka a tmavost kávy - připomínající tuniky kapucínských mnichů.
Cappuccino začalo být oblíbené až po vynálezu stroje na přípravu espressa. To vynalezl Luigi Bezzera v roce 1901.

Nápoj jen na odpoledne
Italové cappuccino rádi snídají a popíjí ho pouze do jedenácti hodin dopoledne. Pít mléko s kávou po hlavních jídlech podle nich není dobré pro trávení. Mnohem raději si po obědech či večeřích dopřávají malé espresso.

Co je základ dobrého cappuccina?
Dobré espresso! A takových kaváren, kde mají dobrou kávu a kde ho umí dobře připravit je v Čechách pomálu. Ale kromě espressa dělá cappuccino také pěna. Má být zarovnaná po okraj šálku a její konzistence musí být jemná, hladká, lesklá, sametová a bez velkých bublinek. Na její výrobě se správně používá studené, plnostučné mléko. Na klasické cappuccino nepatří ani skořice nebo kakao, jak se nám snaží vnutit rětězce "káfáren".

Postup
Nejlépe se musí důkladně ušlehat studené mléko. Čím více je nachlazené, tím déle a lépe se potom může šlehat. Teplota šlehaného mléka v konvičce by neměla přesáhnout 70 °C. Pokud by se mléko pěnilo déle, převaří se a vzniknou příliš velké bubliny, které do pěny nepatří.
Poté už je čas začít připravovat espresso. Mezitím je nutné s konvičkou jednou důrazněji klepnout o stůl a zbavit se tím těcg největších bublin.
Zatímco se připravuje espresso je nutné s pěnou v konvičce stále míchat. Hezky dokola, aby pěna získala jemnost. Poté je čas ji pomalu a z výšky několika málo centimetrů nad hrnečkem nalít přímo doprostřed espressa.
Pokročilejší baristé umějí při lití mléka a pěny do cappuccina namalovat různé obrázky. Tato technika se nazývá latte art.

Pozor!
Jakmile se mléko na pěnu jednou našlehá, je pro druhé šlehání již nepoužitelné.

Inu je to věda, ale cappuccino za to stojí. Proto sledujte obsluhu, jak vám cappuccino budou připravovat. A jestli nebudete spokojeni, běžte jinak. Vyhněte se velkým "kafárnám" typům Starbucks. Vyhledávajte ty, kde nabízí italskou kávu ne přilíš vyhlášené značky. Mám osvědčené, že kavárny s kávou jako lavazza, sagafredo nebo julius meinl nebývají příliš dobré.
Když chci dobré cappuccino zajdu si do wine and food, do café Jericho nebo do café Vescovi.