čtvrtek 29. března 2012

Sladká tečka týdne - Crostata di Ricotta




Těsto:
1 a půl hrnku mouky
půl pytlíku prášku do pečiva
čtvrt hrnku cukru
100 g másla
2 žloutky
nastrouhaná kůra z jednoho citronu
3 lžíce plnotučné smetany

Náplň
75 g másla
1/2 hrnku cukru
2 kelímky ricotty
1 žloutek
6 lžic plnotučné smetany
3 hrsti hrozinek
lžička pomleté skořice
nastrouhaná z citrónu

V míse smíchejte mouku, prášek do pečiva a cukr. V malé misce našlehat smetanu, kůru a žloutky. Přilejte do mísy s moukou, přidejte máslo a proměte v těsto. Nechte pak cca půl hodiny odpočinout. 




Mezitím si udělejte nápln do koláče.Našlehejte máslo s cukrem, přidejte ricottu, smetanu a žloutek. Nakonec hrozinky, citronovou kůru i skořici. 


Poté vyválejte těsto, přendejte do mísy, aby se přes ni převěsilo cca o pět centimetrů. Na těsto nalijte ricottovou náplň a pak přes ni ohněte okraje těsta. Zapékejte v troubě na 190 stupňů, zhruba 45 minut.


úterý 27. března 2012

Den v italském stylu


Míchaná vajíčka? Opečená slanina? Nebo snad párky? To Italové rozhodně nesnídají. Vstávají poměrně časně (typický italský pracovní den začíná v 8.00 nebo 9.00 hod) a rovnou míří do své oblíbené kavárny na rohu. Tam rovnou u barového pultu vypijí své espresso s našlehaným mlékem nebo cappuccino, k tomu rychle přikusují cornetto (italská obdoba francouzské croissantu). A pak letí do práce (i když slovo "letí" asi není pro Italy úplně vhodné:)))) Ve 13:00 mají konečně přestávku - čas na dlouhý oběd (pranzo), který trvá na jihu klidně i tři hodiny. Na malých městech lidé jezdí najíst se (a odpočinout si) domů, ve velkoměstě se usadí v oblíbené restauraci a dopřejí si několik chodů, sklenku vína a samozřejmě espresso po jídle na vytrávení. Od 15:00 hodin opět pracují. Další jídlo je čeká až po pracovní době, tedy kolem 19:00. Ve větších městech, zejména v Miláně, se všichni schází na tzv. Aperitivo - což byl původně drink s malým občerstvením, dnes se bary předhání v nabídce nejrůznějších jídel a dobrůtek. I na malém městě se ono "aperitivo" pěstuje. Ale v mnohem menší míře. Je spíš příležitost zajít na drink (aperitiv) a sejít se se známými či rodinou. Večeře (cena) není tak náročná jako oběd a nikdy se nepodává dřív než po 20:00. A končí jak jinak espressem a digestivem. 
I víkendy bývají ve znamení jídla. Hlavně v neděli se sejde velká rodina a hoduje u pozdního oběda až do večera. 
A jakto, že Italové nejsou tlušťoši? Hodují s mírou, milují sezónní zeleninu a jedí malé porce - od všeho trochu. 



Tutti a tavola - všichni ke stolu!

Oběd? Venku!

 Skvělá atmosféra v jedné malé ristorante v Římě. Zpívala celá restaurace.

V neděli se schází u jednoho stolu celá rodina


Alici - Ančovičky


Proč jsem si jako první důležitou surovinu italské kuchyně vybrala ančovičky? Důvod je nasnadě. Mé jméno znamené v italštině ančovička:)))) Už jsem slyšela mnoho lidí, kteří je přímo nesnáší. Říkají o nich, že to jsou smradlavé rybičky, které dokáží jen zkazit dobrou pizzu. Ale ti samí byli nadšeni, když ochutnali zuppa di cozze, bagna cáuda (piemontská omáčka) nebo některou z mých "pasta" a ptali se.... je tam taková zvláštní chuť, co to je?..... Ančovičky! Ty dotváří chuť mnoha italských jídel. Bez nich by to zkrátka nešlo!




Co jsou Ančovičky?
Ančovičky jsou malé mořské ryby, asi 5 cm dlouhé. Nejčastěji je seženete naložené v soli nebo v olivovém oleji. Nakládají se celé, proto před jejich použitím je potřeba je umýt od soli a udělat z nich malá filátka. Tedy odstranit páteř. 
Pokud je koupíte v plechovce, nenechávejte je v otevřené nádobě déle než pět dní. Jestli je nestihnete spotřebovat, omyjte a vložte do uzavíratelné nádoby a zalijte olivovým olejem. 

7 omylů o italském jídle



1. Caesar salát
Všechny "rádoby" italské restaurace ho mají na jídelním lístku. Ve skutečnosti na tomto salátu není vůbec nic italského. Ještě před několika lety, by se vám italští číšníci vysmáli, kdybyste chtěli na salát parmazán a krutony. V posledních letech však "najeli" na mezinárodní notu a už občas tento salát, který vznikl v USA, ve svých menu nabízí. V klasické italské restauraci však nic tomu podobného nenajdete! 

2. Lžíce na spaghetti
Italové nikdy své spaghetti nejedí s vidličkou a lžící. A nikdy ji také v Itálii k objednaným dlouhým těstovinám nedostanete. Italové se spaghettami živí prakticky od narození, takže se není co divit, že je umí jíst jen s vidličkou a to velice noblesně.Totéž platí i pro řezání dlouhých těstovin nožem. 

3. Salát jako předkrm
V Itálii je salát podávaný buď jako příloha nebo jako samostatný chod po secondi piatti.  Italové ho požívají, aby si očistili "patro" od chuti druhého chodu a případně se jím připravili na dezert. 

4. Cappuccino po jídle
V Itálii je cappuccino považováno za nápoj určený pro snídani a po poledni ho žádný Ital nepije. Jestli si po večeři objednáte cappucino či dokonce latté, pravděpodobně tím svého čísníka velmi překvapíte a bude nechápavě kroutit hlavou. Je tu zvykem pít po jídle espresso, které pomůže s trávením.  



5. Skořice na cappuccino
Prapodivné věc, která se u nás bohužel uchytila. Žádný Ital by si tímto svůj ranní nápoj neposypal. Ani kakaem, ani čímkoli jiný. Základem dobrého cappucina je dobře ušlehaná pěna.

6. Olej a máslo s chlebem v restauraci
Přestože kombinace olej, máslo, chléb je v Česko-italských restauracích běžná, v Itálii vám nikdo nic podobného nenabídne. Není to vůbec typický italský zvyk.... těžko říct, proč je u nás tak oblíbený.

7. Italové mají velké večeře
Ve většině případů Italové jedí těžší na oběd než večeři.


neděle 25. března 2012

Bešamelová omáčka - Salsa Balsamella

Umět dobře uvařit tuto omáčku vám zaručí, že všechny vaše pokrmy, kde se používá, budou nepřekonatelné. Je to velmi důležitá ingredience, kde se žmolky netrpí. A ať už budete péct lasagne, zapékat zeleninu, nebo vařit crespelle (viz předchozí recept) - vždy se vám bude hodit.
Její příprava je velmi jednoduchá, ale vyžaduje jediné - trpělivost!!!!

Ingredience
2 sálky mléka
4 lžíce másla
3 lžíce hladké italské mouky
špetku soli

- Uvařte mléko
- Mezitím rozpusťte na větší a hlubší pánvi máslo, přisypte mouku a neustále míchejte. Alespoň dvě minuty. Nezapomeňte na to, že mouka nikdy nesmí mít tmavou barvu. Pak sundejte pánev ze sporáku.
- Po malých naběračkách do "jíšky" přidávejte mléko. Vždy důkladně promíchejte, než se vsákne, a teprve pak přilijte další sběračku. Až bude směs lehce naředěná, můžete přilévat po větších množství. Ale velmi opatrně. Neustále míchejte!
- Dejte pánev na mírný plamen, osote a chvíli povařte dokud omáčka nebude hustá.


Hruškový koláč - Crostata di pere

V neděli mě popadla chuť něco upéct. Něco italského, ne moc složitého, něco, co by se hodilo ke slunečnému dni.... Našla jsem starý venkovský italský recept. Je tak jednoduchý, že ho zvládne úplně každý. Nejdůležitější na něm je dobrý výběr hrušek. Což je samozřejmě v této době trochu složitější, protože k dostání nejsou ty typické, slaďoučké. Ale i těch se dá upéct výborný, lehký koláč.

Ingredience:
1 a půl šálku mouky
2 vejce,
čtvrt šálku mléka
čtvrt šálku cukru
necelý kg čerstvých hrušek
hřebíček


Oloupejte hrušky, rozkrojte napůl, vyjměnte jadřinec, a nakrájejte je na plátky.
V míse rozmíchejte vejce s mlékem, přisypte cukr a šlehejte. Poté přisypte mouku a míchejte do té doby, než vznikne husté těsto.
Do něj vmíchejte plátky hrušek.
Dortovou formu vymažte větší vrstvou másla, vysypte strouhankou a pak nalijte těsto s hruškami. Poklaďte kousky másla a posypte hřebíčkem. Pečte na 190 stupňů asi 50 minut.
Koláč chutná nejlépe v pokojové teplotě...... A můžete si u něj přečíst italské noviny:)))


sobota 24. března 2012

Crespelle alla Fiorentina

Palačinku pro florentinsku - Jídlo vhodné pro vegetariány, nebo pro ty, kdo včera večeřeli buřty:)))) jako my:))))


Na těsto:
60 g mouky
2 vejce
dvě lžíce rozpuštěného másla
malá sklenka mléka


Na náplň
300 g špenátu
250 g ricotty
50 g nastrouhaného parmazánu
2 vejce
muškátový oříšek, sůl a pepř

Nejdřív si udělejte těsto na palačinky - zkrátka jen smíchejte všechny ingredience a nechte v lednici odpočívat.
Mezitím spařte špenát, vymačkejte z něho šťávu a nesekejte najemno. Smíchejte s ricottou, přisypte nastrouhaný parmazán, vejce i trochu muškátového oříšku.



Na rozpálené pánvi udělejte na másle tenké palačinky.


Na hotové palačinky natřete směs ricotty a špenátu, zatočte a nakrájejte na menší kousky cca 5 cm. Kousky poklaďte pečící nádobu vytřenou máslem.
Na závěr palačinky polijte bešamelem (recept na něj bude následovat vzápětí). Nechte zapéct v troubě na 180 stupňu asi 20 min. Na talíři můžete polít rajčatovou omáčkou sugo.





Nejlepší pizza?

Vyhlašuji pátrání po nej pizze, která se dá v ČR sehnat!!!! Pátrací akce začíná už v pondělí.

Tahle fotka je z jedné malinké restaurace v Toskánsku... uvidíme, jestli se najde místo, kde budou dělat takovou pizzu, která by této konkurovala......

středa 21. března 2012

Sladká Itálie

Dnes mě popadla chuť na sladké.... Ale ne na žádné punčové dortíky nebo větrníky.... něco výborného, echt italského. Byla jsem v centru města.... a vzpomněla si na bistro La Bottega di Finestra hned vedle restaurace La Finestra. A byla jsem nadšena. Super káva, skvěle servírovaná s našlehaným cukrem. A sladké..... Skvělé tiramisu a hruškový koláč s ricottou..... Jestli jste tam ještě nebyli, šup tam. Jestli ano, šup tam znovu. Víc takových podniků.



Žebírka na šalvěji a bílém víně

K včerejší večeři jsme si uvařili starý recept z Benátska. Je velmi jednoduchý, prostý, plný "upřímných" chutí.

1,2 kg vepřevých žebírek rozdělených na žebírka
olej
4 stroužky česneu
hrst čerstvé šalvěje
sklenice bílého vína
sůl a pepř


Na velké pánvi (nebo velkém litinovém hrci) na oleji osmažte zprudka žebírka po obou stranách. Poté přidejte česnek a šalvěj. Po chvíli přilijte víno. Nechte čtvrt hodinku povařit. 


Osolte, opepřete, stáhněte plamen, častečně hrned přikryjte pokličkou. Vařte ještě cca 45 minut do změknutí. Jestli bude potřeba vždy podlijte trochou vody. Vyndejte žebírka z hrnce. Ze zbytku vepřové šťávy, která v hrnci zbyla cca půl odeberte. Do zbytku nalijte sklenku vody, vařte na prudkém plameni a oškrábávejte zbytky masa ze stěn hrnce. Výsledkem by měla rychle být tmavá omáčka.


Žebírka podávejte s italskou bramborovou kaší či polentou, přelité omáčkou. 
Recept na kaši: uvařte neoloupané brambory, pak oloupejte. Do dolní části dvojitého hrnce nalijte vodu, do horní vložte máslo, do kterého rozmačkejte uvařené brambory.  Uvařte si hrneček mléka a postupně ho vlévejte do brambor, vešlehejte i nastrouhaný parmazán. Můžete nastrouhat i trochu muškátového oříšku. Brambory se změni v nadýchanou hmotu. 



úterý 20. března 2012

30 důvodů proč miluju winemarket na Strakonické




- Cítím se tam jak v Itálii
- Mají výborné espresso
- Namíchají mi v kteroukoli dobu Aperol Spritz
- focaccia, ciabatta... vždy čerstvé
- Seženu tam, jak mušle, tak i třeba halibuta
- Skvěle se o mě postarají, když nemám chuť vařit
- Personál je vždy milý a úslužný
- Mortadellu mi nakrájí na opravdu tenké plátky (a vůbec o tom nediskutují, jako v jiných lahůdkách)
- Už si nemusím vozit hektolitry olivového oleje z Itálie, tam ho seženu též
- Brunello di Montalcino mají stále v regálu
- Pekař Piero Barone mě vždy vítá s otevřenou náručí
- Mají domácí těstoviny a super lasagne
- Občas mi dají i "na sekyru"
- Když nemají dobrá rajčata, nepřesvědčují mě, aby si je koupila
- Vždy mi poradí, když nevím, co vařit
- Uspokojí mou chuť na sladké
- Nuda? Tam nikdy!
- Prodávají víc jak metrový váleček na těstoviny (mattarello)
- Miluju jejich fíkovou salsu
- Mohu si nejen vybrat z bohaté nabídky sýrů, ale i je ochutnatt
- U baru mohu zobat puglijské taralli
- I když jsem sama, mohu si povídat - s ptákem loskutákem
- Obdivuju jejich sbírku knih o jídle, víně a sýrech (ostatně i knihovnu vyrobenou z krabic od vína)
- Je to skvělé místo, kde mít hodiny italštiny s mou lektorkou
- Těším se na jejich akce a ochutnávky
- Jejich nový kuchař Francesco Deste vyznává klasickou jednoduchou italskou kuchyni
- Než jdu někam na oslavu - zastavím se tam koupit dárek pro oslavence
- Ctí stejné heslo jako já: vše je nejlepší čerstvé
- Náš starý skútr Vespa na jejich parkovišti vypadá stylově
- Vždy, když vejdu mám úsměv na tváři


Piero, pekař ze Sicilie mi dal pár receptů

Není lepší snídaně než tady!!!!

A ten marcipan!!!!!!!!

pondělí 19. března 2012

Recept Zuppa Di Cozze

1 kg očištěných slávek
2 vykoštěné omyté ančovičky:)))
4 stroužky najemno nakrájeného česneku
rajčata konzerovaná
olivový olej
petželová nať
chilli paprička či papričky
kapku citronu
bílý italský chléb


Na olivovém oleji osmahněte ančovičky, česnek a chilli papričku. Česnek nechte zesklovatět, přidejte rajčata, přilopte a vařte tak dlouho, než se od rajčat začne oddělovat tuk. Poté vhoďtě očištěné slávky, až se otevřou, zakápněte citronem a posypte potrželkou.


Na talíři ještě klidně pokapejte olivovým olejem. Ty slávky, které se vařením neotevřely, nekonzumujte!!!!





Mušle






Po včerejší fantastické "mušlí" večeři v café Jericho, jsem se rozhodla napsat o něco o těchto stále víc populárnějších mořských plodech.  I když se stále ještě najdou jejich zásaditý odpůrci, včerejší "zuppa di cozze" mušlová polévka přesvědčila minimálně deset lidí, že slávek se netřeba obávat:))
Tak tedy něco o nich. Slávka středomořská je z vnějšku černá (občas s jemnými odstíny purpurové). Její maximální velikost je 11 cm, na trhu je k dostání většinou cca kol 5 cm. Pokud si koupíte italskou slávku, pravděpodobně bude pocházet z Puglie, Campanie, Veneta, Ligurie nebo Emilia Romagna 

■ PŘI NÁKUPU
Slávky je nejlepší kupovat čerstvé. Pravidelně je mívají v Makru. Jestli nemáte kartičku, budete mít jejich koupi trochu složitější, ale rozhodně ne nemožnou (jukněte na www.seefood.cz, www.cerstveryby.cz, www.winemarket.cz a někdy je mívají i na farmářských trzích. Zmraženým bych se vyhnula (nedávno si je známý objednal v jedné restauraci a byly nepoživatelné). Když jiné než mražené zkrátka neseženete, při nákupu zkontrolujte jejich barvu. Barva by měla být jasné a obal neporušený. 

■ ZACHOVÁNÍ
co nejdříve: od okamžiku zakoupení uložte v chladničce přikryté vlhkým hadříkem. 
Chcete-li otestovat čerstvost z mušlí, dejte je pod proud vody, jestli se uzavřou, jsou ještě stále živé - tedy čerstvé a připravené na vaření:)))) Jestli se nezavřou, vyhoďte je.  

■ použití v kuchyni
Pokud slávky pocházejí z farem, měl by být  na štítku obalu uveden jejich původ a datum odběru i balení. Na trhu si můžete koupit již slávky očistěné, pokud takové neseženete, musíte je důkladně umýt pod tekoucí vodou a odstranit tzv "fousky". 

■ Slávky jsou cenným zdrojem antioxidantů, vitaminů (zejména C) a bílkovin, mají nízký obsah tuku (dobré pro dietářky:))) a kalorií, obsahují například draslík či zinek a stimulují trávení. Někdo dokonce tvrdí, že jsou afrodiziakální:))) 

Italská tradice ohledně mušlí je, že by měli být konzumovány (tedy i chytány) v měsících s R. měsících březen (marzo), duben (aprile), září (settembre), říjen (ottobre), listopad (novembre), prosinec (dicembre)


neděle 18. března 2012

Italská kuchařka

Moje oblíbená kuchařka plná domácích toskánských receptů. Postupně je sem budu umisťovat:)))))

Italský piknik

Dnešní počasí úplně vybízí k tomu strávit oběd venku... A proč ne třeba malým piknikem? Zajděte do některého specializovaného italského obchodu www.tutto-bene.cz, www.winemarket.cz, www.ichnusa.cz, www.casanova-saporiitaliani.com..... a nakupte nejrůznější lahůdky (mortadellu, prosciutto, pecorino..... olivy, sušená rajčátka.... zkrátka cokoli Vás napadne. A co k tomu? Jedině italský chléb focaccia!



Křupavá focaccia
Rozpis
cca 500 g mouky grano tenero
droždí
voda
sůl
olivový olej


droždí rozmíchate ve sklenici vody, přendejete do velké mísy, přisypejte mouku dokud nevytvoříte hladké těsto bez hrubek (cca 500 g mouky), těsto uhněťte, přikryjte vlhkou utěrkou a nechte cca 45 minut vykynout. Až bude vykynuté, přendejte na plech z pečícím papírem, vytvořte rovnoměrnou placku, posolte hrubozrnou solí a pokapejte kvalitním olivovým olejem. Poté prsty udělejte po celé ploše důlky. Nechte péct v troubě rozpečené na 250 stupňu, asi 15 minut.

sobota 17. března 2012

Velké osobnosti italské kuchyně


Marco Gavio Apicio
Tento vážený Říman Tiberiův současník, vlastně začal s historií gastronomie. Možná proto, že měl rád rafinované lahůdky... a tak kulinářskému umění zasvětila celý život. Ostatně jeho jméno je spojeno s první kuchařkou.  Na stoly Římanů přinesl čerstvé ovoce a zeleninu ze všech koutů Říše.  Přiměl je, aby na stůl dováželi ryby (vždyť moře není zas tak daleko). A tak si on i ostatní patricijové užívali, jedli vleže (jak bylo jejich zvykem) a pili zásadně neředěné víno! Mnoho informací z této první kuchařky se pak šířílo, recepty opisovali mniše v klášterech. Itálie se k nim vrátila v době renesance.
Maestro Martino
Narodil se v dnešním kantonu Ticino, pravděpodobně krátce prod roke 1450. Stal se kuchařem učněm. Byl velmi talentovaný  a brzy své umění přijel ukázal až do Říma, kde se dostal do služeb kardinála Trevisa. Jeho kuchařka s recepty je řazená podle logických kritérií, recepty jsou dobře vysvětleny. A je zajímavé, že začal hledat nové ingredience, které začaly do Evropy proudit. Přinesl moderní vlnu do středověké kuchyně a myslel i na vegetariány:))))
Bartolomeo Scappi
Je to považována za "Michelangela" italské kuchyně kuchyně. Sloužil šesti papežům. Svou kuchařku rozděllil do šesti knih. V prvním svazku a velká fiktivní diskuse mezi kulinářských mistrem a studentem, kdy se mistr snaží svého žáka vzděla ve znalostech surovin a v technikách vaření. Jeho kniha byla následně přeložena do francouzštiny.... (zřejmě odsud pochází základy francouzské kuchyně:))))
Nicholas de Bonnefons
Ano, Francouz... kterého inspirovala kuchařka Bartolomea Scappi. Nicholas pro změnu objevoval venkovskou gastronomii. Byl propagátorem přirozený chutí. Znovu pro šlechtu objevil potraviny (které byly považovány za jídlo chudých) - tuřín, ředkvičky, zelí, brokolici, hrách a houby... (které miloval Ludvík XIII)
Vincenzo Corrado
Literatura italské jídlo znovu objeví až na konci osmnáctého století. Vincenzo Corrado vydal svou kuchařku v roce 1794. A byla revoluční v tom, že byla určitě spíš pro městské střední třídy. Obsahovala spoustu těstovinových pokrmů
Itálie zase hrála na kulinárním poli prim!
Pellegrino Artusi
Během osmnáctého století gastronomická literatura v Itálii v podstatě mlčí. Vypadá to, že jsou italské kulinární tradice na ústupu. Ale pak přijde Pellegrino, gastronomický žurnalista z Florencie, který sestaví podrobnou kuchařku. Po sjezdocení totiž zcestoval celou Itálii a sbíral klasické recepty. On bývá označován za otce italské kuchyně. A ještě se mu připisuje, že díky jeho kuchařce se prý zvýšila gramotnost žen:)))

Zuppa di cozze v Praze

Jestli máte rádi mušle na italský způsob objednejte se na zítra do café Jericho....:)))) Bude tam probíhat "mušlový večer". Za předkrm a hlavní jídlo krásných 150 Kč a k tomu si navíc můžete objednat ochutnávku vína... Více na www.cafejericho.cz

                          

Il benessere della Toscana

Nalaďte se tímhle filmem na Toskánsko:))))
http://www.youtube.com/watch?v=nyQWOfHt_nc


zuppa di cavolfiore

Dnešní lehký oběd

1 květák
2 brambory
1 cibule
1 dcl smetany 
zeleninový vývar
lžíce másla
sůl, pepř a muškátový oříšek
strouhaný parmazán


Na másle osmahněte cibulku, přidejte nakrájené oloupané brambory, zalijte vývarem, přidejte na růžičky nakrájený květák. Osolte, opepřete, strouhněte trochu muškátového oříšku. Přiklopte a vařte do změknutí. Poté rozmixujte (ponorným mixérem) nebo nejlépe propasírujte skrz pasírku). Přilijte smetanu, rozmíchejte. Na závěr posypte strouhaným parmazánem. Dobrou chuť.

Bistecca alla fiorentina


Fakta o Bistecca alla Fiorentina

Dám milión za to, že jste ještě nejedli lepší T-bone steak! A těžko jste ho kdy spořádali sami. Tento jedinečný steak, jehož maso je nevýslovně jemné a plné chuti pochází z Toskánska, z hovězího plemene zvaným Chianina. Což je jeden z nejstarších plemen skotu, a jeho standard je pečlivě sledován ministerskou vyhláškou už od roku1935. Kromě toho, že má nejlepší maso, má Chianina ještě další prim. Je jak nejvyšší tak i nejtěžší plemeno skotu. Býk Chianina jménem Donetto drží světový rekord v kategorii nejtěžší býk. Přikládá se to tomu, že se mu v údolí Val di Chiana dostává skvělý podmínek pro žití (vždyť nic nedělají, jen si užívají a něčím dobrý se živí) a tak může rychle růst a jeho maso kvalitnět... Ostatně hovězí maso tohoto plemene ostatně milovali už staří Římané. Nejoblíbenější a nejkonzumovanější častí je onen T-bone - Bistecca alla fiorentna. Název pochází z anglického beef steak. Říká se, že se tento název použil na začátku roku 1800, během oslav v ulicích San Lorenzo trhu ve Florencii, kde korzovali i angličtí obchodníci. A italští řezníci na jě pokřikovali "bífstek...." 

Základ je - koupit opravdu hovězí Chianina. Italský řezník vám poradí. V Čechách se musíte pídit. 
                                        
Řezník vám nakrájí steaky o šířce až 5 cm

Rozpalte gril naplno, aby se před pečením vytvořil bílý popel. Do masa vetřete po obou stranách mletý pepř

Bisteccu opečte zprudka, pět minut z jedné, pět minut z druhé strany a pět minut podélně na kosti. Až je kotleta propečená posolte, pokapejte kvalitním olivovým olejem. Nechte chvíli odpočinout.

Tak jednoduché a tak skvělé!!!!!