Bylinky v italské kuchyni

Je těžké si představit italskou kuchyni bez výrazných chutí čerstvých bylinek. Proto, jestli chcete vařit italské jídlo poctivě vysaďte si je na zahradě či terase, ať je máte stále při ruce.

BASILICO (Bazalka)

Bez ní by snad italská kuchyně nebyla italskou kuchyní.
Bazalka původně pochází z oblasti Indie, pěstuje se už od starověku. Do Evropy byla přivezená v 16. století především jako okrasná rostlina. V současnosti ale existuje velké množství odlišných druhů bazalky s rozmanitými barvami listů i květů.

Bazalka je nenáročná na pěstovaní, a můžete jí klidně pěstovat i v interiéru. Miluje slunečné místo chráněné před mrazem a větrem. Vyhovuje jí kyprá, ne příliš suchá půda.
Aby vám rostlina vydržela co nejdéle, tak ji při postupném dorůstání zaštipujte, aby nevykvetla. Odštipujte mladé lístky a vrcholky výhonů, tím začne košatit.

Měla by se přidávat do jídla na poslední chvíli. Vaření totiž zeslabuje její chuť. Stejně tak nepoužívejte ani bazalku sušenou, nemá zdaleka ta výrazné chuťě jako ta čerstvá.

Bazalku je obtížné kombinovat s jinými bylinami, jako je petržel, tymiánu a rozmarýnu. Ale spolu se sýrem, piniovými oříšky, česnekem a olivovým olejem chutná výtečně.... ostatně každé bazalkové pesto (nejlépe doma udělané) je toho důkazem.  Používá se do salátů se zralými rajčaty, k cuketám, mořský  plodů, na míchaná vejce, do polévek a hlavně do  omáček z rajčat.

Těsně před použitím bazalku utrhněte, opláchněte studenou vodou a  lístky osušte. Na bazalku nepoužívejte nůž. Pokud nechcete mít v jídle celé kousky natrhnějte ji ručně.

Zajímavost: V květináči na okně poslouží bazalka jako repelent proti hmyzu.

PREZZEMOLO (Petržel)
V Itálii se občas pro člověka, který všude byl, nevynechá žádnou party a má spoustu přátel používá výraz - Petržel. Protože ta je v podstatě v každém italském jídle.

Petržel používaly pro její aromatičnost už starověké národy. Řekové věřili, že přináší štěstí, zatímco Římané ji zdobily hroby.

Petržel je dvouletá rostlina, ale měla by se používat pouze pro první rok, protože listy druhém roce jsou menší a méně rozvinuté. Na pěstování to není nijak zvlášť náročná bylina. Má ráda světlo, ale nevystavujte ji přímému slunečnímu záření, protože by to vedlo ke žloutnutí listů.

Když mluvím o petrželi v souvislosti s italskou kuchyní mám samozřejmě na mysli tu s plochými listy. Kadeřavá nemá zdaleka takovou chuť a vlastnosti a nedodá jídlu nutnou svěžest.

ROSMARINO (Rozmarýn)
Ač jeho název napovídá, že jde o rostlinku, se kterou nebude snadné vyjít, opak je pravdou. Od starověku je používán jako aromatické koření i léčivka. Byla mu přisuzována čarovná moc. Byl považován za symbol lásky, manželství i nepomíjivosti a v zemích Středomoří je dodnes svatební květinou podobně jako myrta.

Rozmarýn si libuje na světlém, slunečném a teplém stanovišti. Snesl by i chladnější podmínky. Osudným mu ale bývá vlhkost - to pak začne hnít. Chcete-li mít krásnou a zdravou rostlinu, pěstujte rozmarýn v květináči, truhlíku či pěstebním kontejneru. Podle počasí mu můžete zhruba od počátku května do konce září dopřát pobyt na venku. Jen stále dbejte na to, aby půda v květináči nebyla přemokřená (Jakmile hrozí deštivé počasí, měl by rozmarýn najít útočiště pod střechou terasy). Nenechávejte ho stát ve vodě. Zalévejte ho až voda v květináči téměř vyschne.

Vůně čerstvého rozmarýnu? To je třeba italské pečené jehněčí s brambory, pečená zelenina a skvěle chutná i na  focaccie. Rozmarýn v italské kuchyni se velmi a čersvý používá hlavně proto, že je výrazně aromaticky. Jestli chcete mít aromatické pečené maso, paštiku či třeba bramborový koláč, pak zvolte tuhle bylinku.

SALVIA (Šalvěj)
Další bylina, která je vynikající s masovým pokrmům je šalvěj. Šalvěj je hvězdou v italském Saltimbocca. Také je perfektní doplňkem do nádivky pro drůbež, vepřové, telecí a jehněčí maso. Skvěle chutná ve spojení s máslem. V rozpuštěném jí stačí jen povařit a zalít s tím těstoviny. Často se dává do fazolí a na severu ji přidávají i do risott.

Šalvěj je velmi vděčná rostlina, vhodná i pro domácí pěstování v květináči. Vysaďte ji na teplé, slunečné a dobře odvodněné stanoviště. Nesnáší vlhko a zimu, takže hlavně přes zimu jí věnujte větší pozornost. Při správné a důkladné péči může vydržet až 7 let. Konce výhonků také často zaštipujte, budete tím podporovat keřovitý růst.