Fíky

Fíkovník tu byl nejspíš od počátků:))))) Vždyť je s jeho listy zobrazen Adam i Eva:)))). Každopádně je to rostlina z Malé Asie a pravděpodobně se ve starověku rozšířila do všech zemích Středomoří. Tedy i do Itálie.

Existuje více než 150 druhů fíků, od černé barvy přes hnědou k zelené až po fialovou. Nejvíce šťavnaté a sladké jsou zelené či fialové.

Fíky se sklízí v závislosti na odrůdě, od začátku léta až do konce září, a fíkovník byl vždy považován za posvátné a afrodiziakální ovoce.

Fíky se v italské kuchyni hojně používají – jak čerstvé, tak i sušené. Čerstvé mohou být přidány do salátů, dezertů, mohou doprovázet předkrmy, dobré s prosciuttem či jiným salámem, chutnají v kombinaci s nejrůznějšími sýry, nejlépe těmi kozími. Italové ho též přidávají k masům, ke králíkům či kuřeti (dělá maso šťavňatější), občas tím nahrazují v receptech švestky.

Kromě toho je výborné též k přípravě sals či marmelád, k ořechům nebo i v čokoládě.

Fíky jsou ideáním přírodním lékem při zažívacích problémech, Je dobré jíst je i preventivně, protože jsou prospěšné pro naše střeva, mají projímavý účinek, při kterém dochází k čištění střev a  zbavování usazených škodlivin.
 Vysoký obsah cukru v sušených plodech nám může sloužit jako okamžitý zdroj energie. Jelikož se jedná o nerafinované cukry, jsou fíky skvělou náhražkou „něčeho sladkého“ při dietě. Lidoví léčitelé doporučují jak konzumaci plodů, tak pravidelné pití odvarů z fíků.

Fíkovník lze použít také pro vnější použití, je vhodné jako obklad na otoky, zanícené pupínky a má dar léčit zánět žaludku a kolitidu.