Torta di mele - Jablkový dort

Torta di mele - Jablkový dort

Miluju jednoduché recepty na sladkosti. Kdo by chtěl kvůli dezertu trávit v kuchyni spoustu času. Tento recept prý nejčastěji pečou italské babičky. A protože i já jako Italové ctím heslo: "maminka vaří dobře, ale babička to uměla ještě líp", tento koláč jsem vyzkoušela a hned mi zachutnal. Nejčastěji ho peču na podzim, kdy je stráň proti  domu plná zralých jablíček.

Ingredience

100 gr másla

půl pytlíku skořice

200 gr mouky

200 ml mléka

půl pytlíku prášku do pečiva

1 citron

700 gr jablek

2 vejce

200 gr cukru

Nejprve oloupete jablka, vykrojíte jadřinec, přepůlíte a nakrájíte na tenké plátky. Dejte do mísy a polijte citronovou šťávou a posypte citronovou kúrou. Poté ušlehejte vejce s cukrem, přidejte rozpuštěné máslo, mléko, skořici, a nakonec mouku s práškem do pečiva. Vše důkladně promíchejte. Až bude těsto vláčné. Přidejte většinu jablek (zhruba čtvrtinu si ještě ponechte v míse).

Zamíchejte do těsta. Do vymazané a moukou vysypané dortové formy těsto nalijte. Zbylou čtvrtinu jablek naskládejte na vrch. Pečte cca 45 min v troubě rozehřáte na 180 stupňů….

Na závěr posypte vanilkovým cukrem. Já osobně koláč miluji ještě teplý.... Bez něj by to ani nebyla pravá podzimní neděle.

Trippa alla fiorentina - klasika, která neomrzí

Florencie…. O tomhle nádherném toskánském městě by se toho dalo napsat hodně. Ale kromě známých památek, by v žádném průvodci neměla chybět ještě jedna úžasná věc, kterou je Florenci proslavená….. A to jsou Trippa alla fiorentina…. Neboli držťky po florentsku. Ve městě totiž existuje spoustu pouličních stánků, kde držťky na tento způsob připravují a v každé restauraci je mají na denním menu. My si je dopřáváme pokaždé, když do Florencie vyrazíme, ale často si je vaříme i doma. Ano, setkala jsem se u nějakých hostů, že se ošívali, že držťky nejedí… Ale když ochutnali, natolik jim zachutnali, že si ještě přidávali. 

Ano, i tohle jídlo bylo původně jídlo chydých. Populárním se stalo až tehdy, kdy jejich recept zapsal Bartolomeo Sacchi, známý kuchař patnáctého století, do své kuchařky. 

Držťky se samozřejmě nepřipravují jen v Toskánsku.V každém regionu Itálie, vaří držťky na nejrůznějšíi způsoby. Držťky jsou totiž skvělé pro svou schopnost absorbovat chutě. Takže nebuďte překvapeni, když uvidíte Trippa alla Genoese nebo Trippa alla Romana.

Trpělivost - to je to jediné slovo, které musíte mít napaměti, když tohle jídlo budete připravovat. Zkrátka držťky potřebují čas, aby nebyly tuhé a aby se dokonale spojily s omáčkou. 

Ingredience:

1 kg dršťek 

500 g nakrájených rajčat 

4 stonky celeru, 

2 mrkve

1 cibule, 

1 sklenka vína, 

parmezán podle chuti, 

50 g másla, 

olivový olej

Držťky nejprve důkladně omyjte. Poté si nakrájete všechno zeleninu a nechte ve větším hrnci na olivovém oleji zpěnit. Pak přidejte dršťky, zalijte vínem a nechte ho odpařit. Poté je čas na rajčata. Ztlumte plamenu a vařte dvě hodiny. Na konci vaření přidejte máslo. Při podávání posypte nastrouhaným parmazánem a pokapejte olivovým olejem….. 

Gnocchi

Co takhle si ke svátečnímu nedělnímu obědu udělat domácí gnocchi. Uvidíte, že rozdíl v chuti mezi kupovanými a doma připravenými je obrovský……. Má to jedinou nevýhodu…. Už nikdy nebudete chtítí jiné gnocchi než ty domácí. Ty jsou totiž nadýchané jak obláčky a ke každé omáčce přilnout dokonole. Mohou být podávány jako primi, secondi i jako příloha.

Gnocchi jsou staré jídlo, které se kdysi připravovalo z mouky, rýže nebo strouhanky a vajec. Počátky gnocchi jsou pravděpodobně ze Středního východu. Přivezli si je odtud už v antické době Římané a zavedli je rychle do svého jídelníčku. Tehdy se samozřejmě ještě z brambor nevyráběly, ale konzumovaly se prakticky po celé Itálii a při renesančních hostinách to bývala skutečná lahůdka (tehdy se připravovaly ze strouhanky, mléka, nasekaných mandlí a vajec). Historie bramborových gnocchi začíná s prvními brambory dovezených z amerického kontinentu.

Slovo gnocchi může pocházet z italského slova nocchio, což znamená uzel nebo z nocca tedy koleno

Bramborové gnocchi jsou typické jídlo z karnevalu Verona, jehož původ sahá až do roku 1531. Tehdy postihl Veronu strašlivý hladomor. A podle legendy, šlechtic Tomaso Vico rozdávali gnocchi chudým a hladovějícím občanům města. Po jeho smrti, vznila tradice rozdávat gnocchi v ulicích. Proto dnes při karnevalu ve Veroně chodí Papa del Gnoco -  hlavní karnevalová masky (je to starší muž s dlouhým bílým plnovousem, oblečený v brokátu místo žezla drží obří vidličku a na ní napíchnutý velký nok) a rozděluje gnocchi všem návštěvníkům. Je tradičně volen z řad svých obyvatel.

ingredience:

6 brambor (nejlépe starších, červených)

hrst mouky

sůl

parmazán

Brambory nejprve omyjte, a tak jak jsou je ve slupce položte na vrstvu soli na pekáči. Pečte při 160 stupních cca 45 min. Poté je oloupejte, nastrouhejte, zasypte moukou a hrstkou parmazánu.

Udělejte jemné, lehce lepící se těsto. Nechte chvíli odležet.
Poté z těsta z udělejte dlouhou ruličku, udělejte z nich malé kousky a každý kousek otřete o hrot vidličky, tak aby se na jedné straně udělaly vroubky.

Dejte vařit vodu a přiravené gnocchi do nich vhoďte. Vyndejte hned jak vyplavou. Což bude trvat jen chvíli. Tak buďte připravení z naběračkou:))))

Minestrone

Tahle polévka ani nepotřebuje překlad. Všichni víme, že je to zeleninová pochoutka. Jen v některých rádoby italských restaurací by si měly zapamatovat jednu věc - všechny italské polévky, ať už pochází z jihu a jejich základ tvoří hodně rajčat a česneku, či ze severu, kde přidávájí fazole a někdy i těstoviny, jsou husté. Žádná voda a v ní plavající kousky zeleniny.

Minestrone pochází z italského minestra, což znamená polévka, a přípona "ONE" naznačuje, že se jedná o velkou polévku. Kdysi to bývala polévka z "cucina povera" tedy z kuchyně chudých. O Minestrone se dokonce vypráví nádherná legenda.....(můžete jí dnes před spaním povědět místo pohádky vaším dětem)..... V jedné malé chudé vesnice žil sirotek Beniamino, který stejně jako ostatní obyvatelé měl stále hlad. Jednoho dne se se rozhodl, že si uvaří polévku. Vzal velký hrnec, který mu zbyl po mamince a dal do něj dva kameny. Zapálil v kamnech a postavil hrnec s vodou a kameny na plotnu. Za chvíli přišel zvědavý soused, chtěl vědět, proč se chlapci kouří z komína a co vaří. "Polévku z kamenů" odvětil Beniamino. "O tom jsem nikdy neslyšel, máme s rodinou ještě dvě brambory, přidáme je do tvé polévky a najíme se společně," navrhl soused. A postupně začali chodit další sousedé - jeden nabídl hrst fazolí, druhý rajče, třetí mrkev..... Tak dlouho stáli nad hrncem, až ze všech ingrediencí vznikla hustá polévka, která celou vesnici zasytila.....

Na Minestrone neexistuje žádný pevně daný recept, vaří se v různých částech Itálie jinak a vždy se používá zrovna dostupná zelenina, jaká je v daném ročním období k dispozici. Je lehká a zdravá, vhodné k čištění těla a regulují střeva. Nevím, jak vy, ale já jí zrovna vařím.....

Ingredience:

2 hrsti fazolí (dopředu namočených ve vodě)

2 mrkve

1 řapíkatý celer

1 větší cuketa

2 větší brambory

2 velká rajčata

1 cibule

olivový olej

parmazán na posypání

Na olivovém oleji osmahněte cibulku, přidejte na kousky nakrájenou mrkev a celer a nechte chvíli osmahnout. Pak přisypte na kousky nakrájenou cuketu a kousky brambor. Zalijte vodou - ne moc, ani málo. 

Mezitím dejte vařit fazole. Až budou fazole al dente přilijte je i s vodou, kde se vařili do polévky. Nakonec do polévky pokrájejte rajčata. Buď vařte tak dlouho, dokud se zelenina sama nerozpadne (jako Beniamino), nebo půl polévky rozmixujte ponorným mixérem. Při podávání pokapejte olivovým olejem a parmazánem. 

Tutti a tavola - Všichni ke stolu!!!!!

Stůl je prostřen, všichni ke stolu, bude se podávat večeře. Snad největší italská tradice, jídlo je obřad, žádné rychle zhltnutí. Pěkně si vychutnat všechny chody, popíjet víno a povídat si....... Zkrátka prostřený stůl je základ každé rodiny:)))))

A i my už čekáme na příchod hostůůůůůů:)))))

Crostata di fichi - Fíkový koláč

Tenhle koláč si dopřávám vždy na podzim, kdy v Toskánsku dozrají fíky. Stále je trhám a stále jich nemám dost. A když mi náhodou zbydou a nesním je se sýry při večerním popíjení vína, upeču si tuhle dobrotu. Která je sice dost vydatná, takže vám bude stačit jen malý kousek, ale je plná skvělých chutí, kterých se zkrátka nepřejíte.

Ingredience:

14 zralých fíků

na těsto:

125 g másla

100 g moučkového cukru

250 g hladké italské mouky

nastrouhaná kúra z citronu

2 žloutky

2 lžíce mléka

na vrch koláče:

250 g loupaných mandlí

50 g hladké italské mouky

250 g másla

250 g cukru

2 vejce

lžíce grappy

Utřete máslo s cukrem, přesypte mouku, žloutky a citronovou kúru, přilijte trochu mléka. Uhněťte v pevné těsto. Nechte chvíli odpočinout v ledničce.

Poté ho lehce rozválejte a vložte do máslem vymazané dortové formy. Pečte v troubě rozpálené na 180 stupňů zhruba 15 minut (dozlatova)

Nesekejte mandle a nasypte do větší mísy. K nim přidejte mouku, změklé máslo, cukr, vajíčka a grappu a umíchejte do hladké směsi. Dejte ztuhnout cca půl hodinku do mrazáku.
Poté je opatrně přendejte lžíci do upečeného korpusu a do směsi lehce vtlačte fíky rozřezané do kříže (rozřezanou stranou dužinou nahoru). Koláč ještě pokapte svařenou vodou s cukrem.
Dejte do trouby a pečte než koláč celý nezezlátne. cca 30 min.

Podávejte s mascarpone nebo bílým jogurtem.

Fíky

Fíkovník tu byl nejspíš od počátků:))))) Vždyť je s jeho listy zobrazen Adam i Eva:)))). Každopádně je to rostlina z Malé Asie a pravděpodobně se ve starověku rozšířila do všech zemích Středomoří. Tedy i do Itálie.

Existuje více než 150 druhů fíků, od černé barvy přes hnědou k zelené až po fialovou. Nejvíce šťavnaté a sladké jsou zelené či fialové.

Fíky se sklízí v závislosti na odrůdě, od začátku léta až do konce září, a fíkovník byl vždy považován za posvátné a afrodiziakální ovoce.

Fíky se v italské kuchyni hojně používají – jak čerstvé, tak i sušené. Čerstvé mohou být přidány do salátů, dezertů, mohou doprovázet předkrmy, dobré s prosciuttem či jiným salámem, chutnají v kombinaci s nejrůznějšími sýry, nejlépe těmi kozími. Italové ho též přidávají k masům, ke králíkům či kuřeti (dělá maso šťavňatější), občas tím nahrazují v receptech švestky.

Kromě toho je výborné též k přípravě sals či marmelád, k ořechům nebo i v čokoládě.

Fíky jsou ideáním přírodním lékem při zažívacích problémech, Je dobré jíst je i preventivně, protože jsou prospěšné pro naše střeva, mají projímavý účinek, při kterém dochází k čištění střev a  zbavování usazených škodlivin.
 Vysoký obsah cukru v sušených plodech nám může sloužit jako okamžitý zdroj energie. Jelikož se jedná o nerafinované cukry, jsou fíky skvělou náhražkou „něčeho sladkého“ při dietě. Lidoví léčitelé doporučují jak konzumaci plodů, tak pravidelné pití odvarů z fíků.

Fíkovník lze použít také pro vnější použití, je vhodné jako obklad na otoky, zanícené pupínky a má dar léčit zánět žaludku a kolitidu.